© Vlaďka Říhová, Zdeněk Kukal, Cykloturistika 12/2002

Co je to KOLO.LOĎ^®? Velká část české cykloturistické veřejnosti se s tímto pojmem a konceptem zavedeným před třemi lety jednou pražskou cestovní kanceláří už stačila seznámit. Pro ostatní malé vysvětlení: jde o kombinaci plavby tradiční velkou jachtou s ježděním po ostrovech a vybraných oblastech pobřeží Jadranu. Pro nás, "ocyklené" vnitrozemce, vpravdě ideální způsob cestování: romantický a zároveň efektivní, bez ztrát času způsobených přesuny, balením a stěhováním zavazadel. Na lodi se spí, jí, odpočívá, zkrátka je naším plnohodnotným pohyblivým zázemím. Navíc nutno přiznat, že ostrovy Jadranu jsou dosud ne zcela objeveným cyklistickým rájem – pestré, členité, s rázovitými historickými městečky a vískami, plné přírodních scenérií s pohledy, které vám vezmou dech. Pojem masový cestovní ruch tu naštěstí neznají; zvlášť mimo hlavní sezónu na ostrovech téměř nejsou turisté.
 
Nová jižní trasa, kterou jsme tentokrát zvolili, měla premiéru letos na začátku května. Oproti trase původní (viz Cykloturistika 3/2000) má více extrémů a protivenství. Ostrovy malé, téměř zapomenuté, i když protkané stopami tisícileté přítomnosti kulturního člověka (Šipan, Lopud), na druhé straně velký Dubrovník, který je bezesporu jedním z nejkrásnějších historických měst světa. Zelený ostrov Mljet, nejméně zalidněný větší chorvatský ostrov a na druhé straně Korčula s nejvíce obyvateli z jadranských ostrovů. Mohutný Pelješac, který je sice poloostrovem, svojí izolací však působí spíš jako velký ostrov – vždyť je posledním místem v Evropě, kde volně žijí šakali.
 
Na závěr plavby pak přichází vyvrcholení v pravém slova smyslu – výšlap na 1762 metrů vysoký vrchol Sveti Jure v pobřežním pohoří Biokovo s dramatickou horskou scenérií. V polovině třicetikilometrového výstupu je vrchol Sveti Ilija (897 m n.m.) s úžasným výhledem a se salaší, která je cílovým místem těch "méně náročných".
 
Možnost volby je ostatně při této akci pravidlem. Na své si přijdou sportovní i rekreační cyklisté, pro bikery jsou připraveny terénní vložky. Naše loď při obeplouvání ostrova často v půli cesty zakotví, aby se mohli nalodit znavení, leniví anebo ti, kteří do toho nechtějí tolik "dupat". Někdy je zase možné dopoledne projet okruh a buď se vrátit na palubu a plout kolem ostrova anebo pokračovat na kole přejezdem přes ostrov.
 

  Úbočím jižního Hvaru

Jeden den kololodi – úryvek z deníku
 
7.35 Kapitán startuje lodní motor, odplouváme z přístavu Trstenik na poloostrově Pelješac (tam jsme dojeli včera navečer na kole) směr ostrov Mljet.
 
8.00 Lodní zvon nás svolává do salonu – podává se snídaně. Máme jako vždy kontinentální základ – křupavý bílý chléb, čaj, kávu, máslo, džemík, kousek sýra, salám nebo paštiku a k tomu druhý chod – dnes jsou to tenké plátky tuňákového a telecího masa v jemném, studeném jogurtovo-zeleninovém sosu. Většina z nás si z části snídaně připravuje obložený chléb na cestu.
 
8.40 Průvodce rozdává mapy a začíná asi dvacetiminutový výklad k dnešnímu cyklistickému dni. Napřed popíše hlavní doporučenou trasu, pak zmíní možnost zkrácení, terénních vložek a zajímavých zajížděk. Někteří se snaží si vše zapamatovat, ostatní si dělají poznámky na mapu k tomu, co je zajímá. Většina z nás si svoji vybranou trasu vyznačuje fixem. Na závěr proběhne diskuse s dotazy. Mezitím přistáváme v místě Polače na rozeklaném pobřeží ostrova Mljet.
 
9.10 Vzájemně si pomáháme s vyložením kol z horní paluby na molo.
 
9.20 Vyrážíme na okružní jízdu po přírodní rezervaci v západním cípu ostrova. Po průjezdu malebnou kamennou vesničkou Govedjari sjíždíme k lagunám – bývalým sladkovodním jezerům, nyní spojeným s mořem. Laguny objíždíme, zastavíme se u ostrůvku s bývalým benediktinským klášterem a u průlivu, který obě laguny odděluje. Zde někteří neodolají koupeli – nechají se unášet silným proudem, který při přílivu v úzkém místě proudí. Další dojedou až k otevřenému moři. K poledni se vracíme do Polačí, máme najeto něco přes 20 km. Někteří se vrátí později a rozhodnou se pokračovat lodí – těší se na opalovací vyhlídkovou plavbu podél pestrého pobřeží.
 
13.00 Loď odráží od mola. Většina z nás vyrazila už v poledne na další bezmála čtyřicetikilometrovou jízdu přes ostrov. Naši jachtu občas z výšky zahlédneme – pluje jen o málo rychleji než my. Půvabná krajina se velmi často mění, střídají se pohledy na otevřené moře a na široký průliv plný menších ostrovů směrem k pevnině. Přestože je silnice skoro nová, s příjemným hladkým asfaltem, auto potkáme jen asi jednou za dvacet minut.
 
13.30 Tři bikeři z naší skupinky odbočují na doporučenou kozí stezku, která vede kus souběžně se silnicí. Možná se znovu potkáme v Babině Polji.
 
14.00 V Babině Polji, "hlavním městě" ostrova s 350 obyvateli, pozve starší ostrovanka pět z nás k sobě domů na sklenku domácí travarice (vinný destilát s výtažkem domácích bylin). Poté nám ukazuje, jak pracuje starý kamenný lis na olivový olej. Po půlhodinové zastávce pokračujeme.
 
15.00 Ve vsi Sobra vyhledáme doporučenou "domácí hospodu". Občerstvíme se vodou, šalvějovou šťávou, někdo ochutná víno, k jídlu dáme si buď směs ostrovního kozího a ovčího sýra, marinovanou rybu, chobotnicový salát anebo teplé hotové jídlo – dnes se nabízejí skvěle kořeněné domácí těstoviny s čerstvými krevetami. Přitom se nabažíme pěkného výhledu na moře a okolní ostrůvky. Pokračujeme asi po třičtvrtěhodině.
 
16.45 Po závěrečném stoupáku sjíždíme do zátoky Okuklje se stejnojmennou osadou. Loď připlula chvilku před námi. Ještě osvěžující koupel v moři; někdo dokonce "šnorchluje", ale na dně této zátoky tentokrát prý nic zajímavého není.
 
17.30 Naše loď, tentokrát už se všemi účastníky, odplouvá. Odpočíváme na horní palubě a pozorujeme defilé malých ostrůvků a většího, ale neobydleného ostrova Jakljan.
 
18.45 Přistáváme v obci Šipanska Luka na ostrově Šipan. Před večeří už jen krátká procházka po nábřeží. Ze zpustlých renesančních paláců – letních sídel dubrovnických patricijů – dýchá zašlá sláva časů Dubrovnické republiky.
 
19.05 Zvon oznamuje večeři. Stevardka Mirjana podává hustou zeleninovou polévku. Salát si dochutíme připraveným olivovým olejem a balzamikovým octem, jako hlavní jídlo máme dnes další z mistrovských výtvorů lodního kuchaře Pera – typické dalmatské krajové jídlo zvané pašticada s bramborovými noky jako přílohou. Zákuskem jsou právě přirozeně dozrálé neretvanské mandarinky.
 
Večer tráví někdo na lodi, jiní obrazí dva místní bary, někteří podniknou romantickou procházku podél zálivu s průzkumem opuštěné renesanční vily.
 
23.30 Ukládáme se ke spánku – většina na palandách ve svých kajutách, někteří dají přednost noclehu pravých mořeplavců - ve spacáku na horní palubě pod hvězdami. Nazítří nás čeká odpočinkový den – jen krátká projížďka po ostrově Šipan, pak plavba na ostrov Lopud, kde zakotvíme v opuštěné zátoce ke koupání přímo z lodi, později odpoledne pak pěší prohlídka Dubrovníka a večer ve městě.